Od batolete po padesátníka

Zlaté šípy vznikly na podzim roku 1968 jako Pionýrský tábornický oddíl zásluhou Miloslava Číže – “Mirka”. Na počátku byla činnost oddílu především tábornická, dlouho však na sebe nedaly čekat ani úspěchy na poli sportovním (lehká atletika, orientační běh, sáňkařské závody, lední hokej …)

Rok 1969. První oddílový tábor. První část proběhla v Rožnově Dolních pasekách.

Po roce scházení se v Domě pionýrů se družinové schůzky přesunuly do nové klubovny v zámku Žerotínů. V létě 1971 dochází k dalšímu stěhování do větších prostor a to do rybářské chaty na Mlynářce (té, která nyní patří k dopravnímu hřišti).

Rok 1972 znamená v historii oddílu jeden velmi důležitý mezník: do dosud čistě chlapeckého oddílu byly přijaty první dívky (družina Vlaštovek). Tento rok také začal fungovat střelecký kroužek pod vedením Františka Bažackého. Dostavily se úspěchy oddílových střelců, a to až v celonárodním měřítku.

V roce 1973, donucen okolnostmi, mění oddíl částečně svůj název: z Pionýrského tábornického oddílu se stává Pionýrský oddíl mladých obránců vlasti Zlaté šípy.

Stali jsme se pravidelnými vítězi soutěže družstev okresní Ligy orientačního běhu. Famózního úspěchu dosáhl střelecký kroužek, když se v roce 1976 na celostátním finále v Žatci stal celkovým vítězem.

Roku 1976 bylo objeveno asi 2 km od místa, na kterém už proběhly tři oddílové tábory, tábořiště nové, které natolik uspokojuje naše nároky, že na něj jezdíme dodnes. Řeč je o Lubině ve slovenských Bílých Karpatech.

Rok 1976. Brigáda. Mezi klubovnami zřetelný mlýn, který dal této ulici název.

Oddílová historie nemá pouze světlé stránky. Tou pravděpodobně nejtemnější bylo nečekané “Mirkovo” úmrtí 25. září 1978 (ve věku 40 let). První těžké měsíce překonal oddíl díky úsilí několika nadšenců, vedených Petrem Hendrychem – “Heňou”. Po něm převzal již oficiální funkci nového vedoucího oddílu Vladimír Konvičný – “Blesk”.

S odchodem Mirka skončila naše letitá symbióza s Domem pionýrů a mládeže, museli jsme opustit naši klubovnu, která našla nové využití pro správce čerstvě zbudovaného dopravního hřiště a přestěhovat se do vedlejší chaty, sloužící dosud jako skladiště. V této útulné klubovničce setrváváme až do současnosti.

Rok 1978. Počet členů v tomto roce překročil stovku.

Rok 1978 je rovněž rokem, kdy byl oddíl ve své historii nejpočetnější – počet členů se pohyboval okolo stovky. A rozjetý vlak nezpomaloval, dosahovali jsme dalších a dalších skvělých umístění v rámci okresu, kraje i České republiky. Po zániku Pionýrské stezky odvahy v roce 1981 jsme se přeorientovali na “Turisticko–branný závod” a také v něm jsme dobyli nejedno cenné vítězství – především dva tituly mistra republiky.

Rok 1981. Tábor Lubina, vyhlídková a strážní věž vysoká 12m.

V roce 1985 přebírá funkci vedoucího oddílu Milan Volf – “Pif”. V následujícím období jsme začali pomalu opouštět pozice na poli sportovních soutěží, pro které bylo třeba čím dál vyšší specializace. Rozhodli jsme se vyvíjet všestranně a nabytý čas jsme věnovali co nejčastějšímu návratu do přírody. Stoupl počet jedno i vícedenních výprav, lesních brigád, … Bylo zavedeno tzv. “Nováčkovské desatero”, soubor podmínek pro přijetí nových členů. Dozvěděli jsme se o srazech moravských oddílů na Bítovských mlýnech a vydali se tam poprvé pro načerpání inspirace. Vrátili jsme se s očima navrch hlavy. V té době by nikdo z nás nevěřil tomu, že jednou i odsud budeme vozit pocty nejvyšší. Byla navázána spolupráce s ostravskými oddíly Ostravská čtyřka a BUV.

Dalším vedoucími oddílu se stali Libor Krumpoch – “Česi” (1988–1990), Jiří Krajča – “Tetřev” (1990–1992) a Láďa Vrána – “Havran” (1992–1995).

Společenské změny po “sametové” revoluci se činnosti oddílu nijak nedotkly. Všechny úpravy byly spíše administrativní. S rozvahou jsme vybírali, pod čí křídla se v nové politické situaci uchýlit. Volba (už léta se ukazuje, že naprosto správná) padla na TOMíky, tedy turistické oddíly mládeže. Změnil se oddílový kroj, pokřik, začali jsme se ještě vehementněji věnovat tábornickým disciplínám, jali se pořádat vlastní Sraz oddílů v Kladerubech, vytvořili si vlastní odznaky odborností (táborník, lasař, topograf, rostlinkář, superman, hvězdář, …).

Porevoluční nová doba přinesla s sebou nucenou změnu tábořiště ze Slovenska na Moravu (zákaz vyvážení materiálu a potravin po rozdělení republik), ale především nám otevřela nové možnosti.

Rok 2003: Plavba na jachtě v Chorvatsku

Počet členů se v posledním desetiletí ustálil přibližně na sedmdesátce, díky novému vedení – Ivoši Skočkovi – “Hopovi”(1995–2004) a Jiřímu Palátovi – “Yourymu” do činnosti oddílu proniklo neskutečné množství originálních myšlenek, nápadů, k dokonalosti propracovaných akcí a táborových her. Youry vtiskl Zlatým šípům také svou výtvarnou tvář.

Kromě námi velmi oblíbeného cestování po naší vlasti jsme se vydali poznávat Slovensko, Norsko, Finsko, Rakousko, Chorvatsko, Maďarsko, …

Logickým vyústěním období byly úspěchy na srazech na Bítovských mlýnech, uzlařských regatách, s vlastními filmy jsme zaujali na dětských festivalech, byla založena Vrtule – svět her a poznání, …

Rok 2005: Sraz na Bítovských mlýnech v Ostravě

Charakter činnosti si oddíl drží podnes, více informací z posledního období naleznete spíše na stránkách představení činnosti, tábory a bodování. Na postu vedoucího oddílu došlo v nedávné minulosti znovu ke změnám, rok vládla Zlatým šípům poprvé žena – Jarmila Sobotková (2004–2005), po ní se otěží chopil Ivan Dostál (2005–2006), Jan Kopřiva – “Kaski” (2006–2012, 2013-2014), Věra Krajčová (2012-2013). V současné době vede oddíl Ivo Skoček – “Hop”.

Tolik velmi stručná historie Zlatých šípů. Obsáhla jen maličký zlomek toho, co se skutečně za 49 let oddílového života událo.