Za světlem 2.12.2023

Vlakem v 15:20 jsme se dopravili na Bystřičku. Byla nás asi třicítka, mnohé odradila pořádná sněhová nadílka posledních dvou dnů. Z pěkné večerní vycházky se tak stala polární výprava. Po chvíli padla tma, ale jelikož bylo bílo, šlo na cestu vidět stále dobře.

Po šesti kilometrech nám vyšli vstříc Měsíčník a Polárka, kteří nám vysvětlili, že Země má problém, protože síly temna usilují o to, aby Slunce už nikdy nevyšlo. To by byl malér! Ti dva měli řešení, bylo třeba za každý den, zbývající do zimního slunovratu, vykonat určitý úkol, díky kterému získáme písmeno do kouzelné formule, která temné síly oslabí.

Nečekali jsme na nic, rozdělili jsme se do devíti skupinek, každá navštěvovala modrý, červený a zelený les podle toho, jak to předepisoval kalendář. V lesích hledala bludičky a od nich získávala plněním úkolů písmena, hodící se do zaklínadla. Většina požadavků byla spjata se světlem: tvořili jsme baterkami obrázky, pomalovávali se světélkujícími barvami, hledali běsy… Jiná písmena, napsaná tajným světélkujícím písmem, jsme objevili třeba na adventních kalendářích nebo na příběhu o slunovratu. Formule se pomalu prodlužovala, trvalo skoro dvě hodiny, než se nám ji podařilo zkompletovat. Po jejím vyřčení třiceti hrdly se skutečně na kopečku blízko nás objevila silná záře. Běželi jsme tam a našli jsme od Slunce poděkování ve formě jeho malých kousíčků. Zvládli jsme to!

Pak už jsme scházeli z Piškové do Valmezu a před půl desátou jsme se setkali s čekajícími rodiči.