Listonoš 6.4.2024

Vyrazili jsme ranním vlakem do zastávky Loukov na úpatí Hostýnských vrchů, vystoupili jsme z vlaku a krátce nato se setkali s pošťáky Krťou, Radkou a Ingem. Vysvětlili nám, jaké že to listy budeme doručovat, za jakých podmínek a kde je získáme. V 9:35 začala časomíra odpočítávat tři hodiny, které jsme na splnění úkolu měli. Čtyři skupiny, rozdělené ještě na poloviny, získávaly listy na místech, která jim určila mapa. Bylo třeba místa v nepřehledném terénu plném bláta a záludných oplocenek objevit, pokud možno na nich být dříve než konkurence, neboť s klesajícím pořadím se postupně snižovala i možnost volby výběru listu. Na ty poslední nějaký prostě zbyl. Už od počátku jsme věděli, že ze získaných listů (stromů) budeme tvořit číslované aleje a budeme se snažit za ně podle klíče získat co nejvíce bodů. Po třech hodinách tato chvíle skutečně nastala. Nejhodnotnější aleje „vysadil“ tým listonošů Pokocha, vedený Yourym, Kubašem a Wěrkou.  

Poté, co si vítězové odchytli své diplomy přímo ze vzduchu, nám Radka s Krťou odhalily oddílovou soutěž pro následující dva měsíce. Půjde o návštěvu památných chráněných stromů, kterých je, jak Krťa podotkla, v republice 25 000. Naše území však zahrnuje jen těch 50 nejbližších. Samozřejmě čím víc, tím líp. Součástí putování za stromy bude i sběr bylin do táborové čajovny. Jako bonus nám holky prozradily, že čistě „náhodou“ se v naší blízkosti jeden chráněný strom nachází.

Přesunuli jsme se k němu, byl to skvost – nádherná rozložitá rozkvetlá osamělá hrušeň. Naši pozornost ihned upoutaly nevšední plody, které na ní rostly, a truhla s dopisem, ležící pod ní. Sám strom nám v dopise prozradil dvě důležité skutečnosti: že tato stařičká hrušeň normálně rodí plody, které jsou tvrdé a trpké, neboť strom sbírá sílu na to, aby jednou za padesát let nabídl úrodu nevídanou, pestrou a sladkou. Máme obrovské štěstí, že jsme ji takto zastihli! Druhá skutečnost byla ta, že v den její poslední úrody před půl stoletím se narodil Youry! Obsah truhly byl adresován právě Yourymu a obsahoval vše potřebné pro veselou narozeninovou párty, bublifuky, šlehačku…

Když jsme se patřičně osladili, setrvali jsme na prosluněné louce ještě další dvě hodiny, hráli jsme Vlajky, zpívali, odpočívali po náročném dopoledni. Od nádraží nás dělila ještě hodina chůze a ve třičtvrtě na šest nás vláček vyklopil na našem rodném nádraží.