Bacha, ať tě nechytí! 7. 10. 2023

Sobotní cíl byl jasný – vykrást pár trezorů. Velice nenápadně, rozdělení na mladší a starší, jsme se vlakem a autobusem přesunuli do Nového Jičína. Na konečné nás čekali bandité, aby nás provedli základním výcvikem pro lupiče a zloděje.  Prvořadě bylo potřeba dostat se do banky. V rámci nevyvolání rozruchu jsme se rozdělili do čtveřic a dostali ústřižek mapy s vyznačeným místem. Cesta po mapových kouscích nás vedla přes krásný novojičínský park, Skalky, kopec Svinec až na louky nad Straníkem. Ve výcvikovém středisku jsme si vyrobili zbraně pro boj z poloblízka – papírové koule na gumě. Po ozbrojení, rozdělení na lupiče a kapsáře, jsme se vrhli na loupežnický výcvik, na jehož konci nás čekalo neskonalé bohatství.
 V první zkoušce museli nejstarší, označení vojenskou přilbou, obíhat vytyčené území a plnit úkoly. Helmáky pronásledovalo a zneškodňovalo soupeřící družstvo koulemi na gumě, čemuž se snažilo obíhačské družstvo aktivně bránit. Kdo byl zasažen, musel se oživit u Kubáše.
 Druhý úkol byl sestavit pět hesel. Představovaly je lavory s opísmenkovanými pytlíčky s různým počtem předmětů. Množství věcí uvnitř udávalo pořadí písmene v heslu. Dvojice tvořená navigátorem a nevidomým se musela probít k lavoru, hmatem získat informace k danému písmenu a sdělit je zapisovateli. Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme se dostali až k trezorům s pokladem. 

Pokud se brýle bez brýlí špatně hledají, tak sejfy bez klíčů se špatně otevírají. Čtyři vybraní loupežníci si museli zavázat oči a najít na louce klíče dělící nás od zasloužené odměny. Napětí při otevírání bylo velké, stejně jako poklad v nich – mraky babek, zlaté valouny… Protože pokladu není nikdy dost, stalo se nevyhnutelné: za použití koulí a štítů jsme svedli poslední velkolepý boj. V rámci týmu jsme se rozdělili na plenitele a ochránce a snažili se vykrást sejf druhému družstvu. Háček tkvěl v tom, že o to samé se v danou chvíli pokoušeli i protivníci. Zatímco plenitelé mohli jen běhat a brát poklad, ochránci pomocí koulí zneškodňovali drzé plenitelé. Síly byly vyrovnané a naše klání skončilo remízou. Po úspěšném absolvování lupičského výcviku jsme se vydali na cestu k sirnému prameni na Zrzávce a vlakem z Hostašovic dojeli do Valmezu.