Splouvání Hronu 16.-18.6.2023

PÁTEK

O půl páté jsme se i se všemi vodáckými potřebami nalodili do autobusu, kde jsme se pohodlně usadili a vyrazili směr Slovensko. Po nějakých čtyřech hodinách jsme konečně uviděli na pravoboku Hron a dojeli jsme do kempu, ve kterém jsme měli spát. Poté, co jsme si postavili stany nebo se nachystali na širák, jsme povečeřeli a začali foukat lodě. Skončili jsme až za tmy, ale nakonec jsme to všechno zdárně zvládli a šli spát. V kempu byla i hospoda, ze které nás až tak do jedné obšťastňoval zpěv a smích, který byl až nápadně podobný tomu Broňovu.

SOBOTA

Ráno jsme vstali a po sbalení jsme si na snídani dali párky. Potom jsme se rozdělili do lodí, nasedli do nich a vypluli na řeku Hron. Jelo se nám dobře, svítilo sluníčko a na rozdíl od Bečvy Hron krásně tekl, tkže cesta ubíhala celkem rychle. První zastávku jsme měli mít po šesti kilometrech, ovšem nejmenovaní instruktoři kteří jeli první, tam zapomněli zastavit, takže jsme zakotvili až po třinácti kilometrech, kde ale byla hospoda. Dali jsme si kofolu nebo nanuk a taky jsme se z vlastních zásob naobědvali. Pluli jsme dál, s plnými žaludky se nám samozřejmě plulo ještě líp a měli jsme velice dobré tempo. Po nějaké době jsme zastavili u další hospody, kde si hodně lidí objednalo hranolky, někdo dokonce i řízek, čímž jsme se dost zdrželi. Museli jsme přenášet lodě u jezu, a pak už jsme si užívali pohodu, soulodili, stříkali po sobě vodními pistolkami (ti méně prozíraví, co si žádnou nevzali, museli kropit pádlem). Dopluli jsme do kempu, ve kterém jsme umyli a vyčistili lodě a přitom jsme v tom kempu vypili všechnu kofolu. Pak jsme si postavili stany a u ohně si opékali špekáčky. Zbytek večera byla volná zábava, někteří si házeli míčem, jiní zpívali u ohně, jiní si třeba povídali. V deset byla večerka a šlo se spát. Tentokrát se tam neozýval žádný zpěv ani smích.

NEDĚLE

Po probuzení jsme se sbalili a vyběhli na rozcvičku rozcvičku, kterou vedl Kubaš. Poté jsme se nasnídali makových závinů s jablíčky a proběhlo vyhodnocení oddílového bodování, ve kterém se zjistilo, kdo se umístil se v první dvanáctce, která bude moct na akci pro nejlepší. Jako bonus všichni také dostali speciální ponožky s ovečkami jako připomínku na letošní valašské bodování. Poté jsme nasedli do autobusu, který nás zavezl ke hradu Trenčín, který jsme si pořádně prohlédli. Po rozchodu na trenčínském náměstí jsme znovu nasedli do autobusu a uháněli domů. Na Mlynářce jsme poklidili vodácké vybavení a po oddílovém pokřiku jsme se vydali do náručí svých rodičů.