Nebe Peklo Ráj 3.12.2022

Sraz na vlakovém nádraží, pak poklidný přesun do Mořkova. Trošku nasněžilo, takže hned po výstupu z vlaku se strhla koulovačka, kterou ukončil až nástup a pak už dál po svých. Napřed po rovině, pak dlouho do kopce, sněhu přibývalo, otevřely se nám zajímavé rozhledy. Pak jsme pracně nastoupané převýšení sešli zase dolů až na jičínskou cyklostezku. Tam už to byla pohoda. Po pár metrech jsme potkali vykračujícího si Mikuláše se svou družinou, kteří nám slíbili, že nás dovedou do ráje. Tak se i stalo.

Rájem bylo ohraničené území uprostřed lesa, kde visely na stromech prázdné punčochy. Každá patřila jedné z osmi rodin, do nichž jsme se hned rozdělili. Úkolem rodin bylo svou punčochu naplnit dobrotami, které seženou kde jinde, než v nebi. Nebe byla hned čtyři označená krásnými andílky. Bohužel cesta do nebe vedla přes peklo, ve kterém se poflakovali čerti. Když čertisko chytilo někoho, kdo si nesl z nebe nějakou dobrotu (mandarinku, jablko, sušenku…), vyměnilo mu ji za uhlí. Ale co teď s uhlím? Možnosti byly tři: 1. dát si ho do punčochy, kde sice zabere potřebné místo, ale chuťové buňky to neocení, 2. směnit jej u Mikuláše za písničku nebo básničku, 3. vyzvat na souboj člena jiné rodiny a pomocí nebe, peklo, ráj (dříve známé jako kámen, nůžky, papír) se při troše štěstí uhlí zbavit. Po necelé hodině hry si rodinky obsah punčoch spravedlivě rozdělily a mohli jsme se vydat směrem k domovu.

Po dalších 10 kilometrech jsme se patřičně unavení (v nohách 16 km plus hodinové běhání po lese), hladoví a vymrzlí skutečně setkali s rodiči, to už se začínalo stmívat.