Jarní vandr 11.-15.2.2023
Jarní prázdniny! Přece nezůstaneme sedět doma. Vyrazíme někam, kde to ještě neznáme. Tak třeba Jablonec? Jó, to by šlo. Krab za vydatné podpory Orsi a Kubaše kmital, vymýšlel, počítal, sháněl běžky, sněžnice, my ostatní jsme pomáhali tím, že jsme se těšili. Jak se ukázalo, bylo na co.
sobota 11.2. – Vyrazili jsme naloženým busem brzy poránu do Jablonce nad Nisou. Sotva jsme tam dojeli, hned jsme se soukali do oteplovaček a běžeckých bot, rozdělili se na bobaře a běžkaře a bez váhání se vydali na kopce. Bobaři na šest kiláků vzdálenou Černou studnici, ze které pak svištěli do Smržovky dlouhatánským sjezdem (4 km). Lyžaři vyšlápli nad město do biatlonového areálu, vyzkoušeli, co na to jejich nohy. Začátečníci brázdili stopy v rozlehlém areálu, ti zkušenější se vydali na 11 km vzdálené nádraží v Lučanech. Už za hluboké tmy se všechny party sešly u večeře ve Skautském domě, který se stal naším náhradním domovem. Oříškem bylo usušit všechny oděvy a boty, neboť celý den pršelo.
neděle 12.2. – První opustili nocležiště ti nejstarší, kteří putovali vlakem do polského městečka Szklarska Poreba a odtud stoupali na hřeben Krkonoš. Stoupání se zdálo nekonečné, ale povrch byl tvrdý, nemuseli používat sněžnice, které si nesli s sebou. Po necelých 900 metrech převýšení se ocitli na hřebeni. Odměnou za námahu jim byla prosluněná inverze a pohled do Sněžných jam. Kromě jam se zatoulali také k prameni Labe, o jehož přítomnosti kromě rozcestníku nic nenasvědčovalo. Cílem výstupu byla polská horská chata Szrenica, ve které přenocovali. Po celý večer se bavili hrou Aktivity. Čím se bavili dlouho do noci hluční Poláci v sousedním pokoji, to nikdo neví :-).
Zbylé členstvo a instruktorstvo strávilo dopoledne bobováním, běžkováním a chůzí na sněžnicích v už známém biatlonovém areálu. Po obědě se vydali na pěší obchůzku kolem Jabloneckého moře, jak místní nazývají vodní nádrž Mšeno. Jedná se údajně o největší vnitroměstskou nádrž střední Evropy. Den uzavřeli korzováním osvětleným centrem Jablonce a hrou, kterou řídily Vanes a Maruška.
pondělí 13.2. – Horská skupina sestoupila z vrcholových partií Krkonoš do Harrachova, cestou u Mumlavského vodopádu uložila dalšího vrcholáčka Slávu. Vlakem se svezla až na konečnou do Liberce, kde zamířila do IQlandie. Zbylá část oddílu zdolala tříhodinovým výstupem Ještěd, který se skrýval v mlze, navštívila restauraci ve vysílači, aby zjistila, že to není nic pro jejich peněženky, a pak po nohách či po břiše sjeli až do ulic Liberce. S ostatními se potkali v IQ landii. Tu si jaksepatří užili malí i velcí. Zdaleka se za čtyři hodiny nedalo stihnout všechno. Následoval večerní návrat do nocležiště, další lahodná Lucčina večeře a zpívání s kytarou nebo řádění v tělocvičně.
úterý 14.2. – Ranní dělení na tři party. Začínající běžkaři se pohybovali v luxusních stopách Jizerskohorské magistrály v okolí Kořenova. Urazili 17 kilometrů a na lyžích už se v cíli cítili jako doma. Zkušenější vystartovali také z Kořenova a magistrála je dovedla už za tmy na nádraží do Josefova Dolu. Bobaři poté, co jim frnknul vlak před nosem, mírně poměnili své plány, a jejich nová trasa byla obdobou jejich výletu na sáňkařskou dráhu Černá studnice z prvního dne.
středa 15.2. – Balení, úklid, přejezd busem do Kutné Hory. Orsi s Kubašem nám představili pravidla hry, ve které šlo o poznání historického centra a o hledání duchů města. Duchové nás nasměrovali svými indíciemi k měšci se stříbrňáky, který opatroval svatý Karel Veliký. Následoval neplánovaný úprk na vlak a cesta domů.
Jaráky se opravdu povedly, užili jsme si dosyta sněhu i kamarádů, našlapali a najezdili desítky kilometrů, každý den jsme strávili venku od rána až do tmy. Veliký dík patří jabloneckým skautům za poskytnutí prostorného zázemí.
