Jarní vandr na planetě SNØ

O jarních prázdninách jsme se vydali na čtyřdenní výpravu do Královéhradeckého kraje. Ubytování jsme sehnali přímo v pevnosti Josefov a odtud jsme vyráželi do blízkého i vzdálenějšího okolí.

Středa 9.2.:
Odjezd brzy po ránu, počet 63, cestou dvakrát náhradní autobusová doprava :-). Z nádraží v Jaroměři pěšky něco přes dva kilometry do klubovny, kde jsme se ubytovali a hurá zase zpátky na vlak. Ten nás dovezl do Žireče, vstoupili jsme do lesa a od toho okamžiku jsme se jen kochali. Napřed Braunovým Betlémem vytesaným do skal, pak sochami moderními, které nás provázely po celou další cestu. Závěr patřil baroknímu skvostu jménem Hospital Kuks, lemovanému opět skvostnými sochami Matyáše Brauna. Večer jsme strávili s drobnými hrami a kytarami.

Čtvrtek 10.2.:
Starší vstávali už o půl šesté a upalovali na vlak, který je dovezl na okraj Krkonoš (do Svobody nad Úpou) a vystoupali na Černou horu. Částečně lesem, částečně po sáňkařské dráze. Sněhu bylo dost a dost, nahoře je čekala mlha, uložili vrcholáčka Mojmíra. Mojek visí pár metrů od Kiosku U staré lanovky v koruně smrku hned za turistickou mapou. Napoví fotky v galerii. Následoval sjezd na lopatách do Jánských lázní a odjezd domů.
Mladší dorazili do Svobody n/Úpou o dvě hodiny později. Jejich cílem byla Rýchorská bouda, kterou také dobyli, vyjedli a vypili. Všichni jsme se setkali u večeře v klubovně. Po ní rozjeli Orsi s Kubašem intergalaktické hry s nafukovacími balónky. Byla jich spousta a zábavu s nimi jsme si jaksepatří užili.

Pátek 11.2.:
Ranní přesun do Teplic nad Metují a odtud s Krabem v čele stoupání mezi skalami na Lokomotivu a Kraví horu. Pršelo. Pak už z kopečka do Teplického skalního města, které bylo plné sněhu a bez lidí. Skály roztodivných tvarů byly všude kolem nás. Bomba! Pak zase zpátky do Teplic na vlak a hajdy domů. V podvečer jsme ještě navštívili podzemí josefovské pevnosti, v tomto bludišti chodeb jsme si zahráli na stavitele pevnosti, kteří se chodbami pohybovali jen se svíčkou, kvůli utajení si nesměli nic zapisovat a vše co spatřili, ukládali do paměti. Byl to silný zážitek, stejně jako rizoto k večeři.

Sobota 12.2.:
Poslední budíček, balení, úklid. Poté jsme se vydali ještě jednou do nitra pevnosti, abychom ji zhlédli také za světla. Pak už jsme naposledy absolvovali cestu na jaroměřské nádraží a přesunuli se do Hradce Králové. Tam nás na náměstí čekalo překvapení v podobě Krti a Kuby, kteří pro nás připravili hru „Okolo Hradce … aneb … Jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře“. Hodinu jsme hledali v okolí náměstí 100 + 1 barevných růží. Závěr patřil Donkyho zvěřinci, do kterého jsme se tuze těšili, a rozhodně nezklamal. Bylo na co se koukat, ale i sahat.

Tato čtyřdenní výprava byla turisticky opravdu náročná. Našlapali jsme celkem 70 kiláků (jen cesty na nádraží a zpět měřily 18 km), mnozí ve vlhkých botách. Ale stálo to za to! Každý den byl jiný a viděli jsme spoustu zajímavých míst a opět jsme spolu něco zažili.

Veliké poděkování patří josefovským pionýrům za zapůjčení jejich báječné klubovny.