Sázava vandr 25. – 29. 10. 2019
1. den
Dnešek jsme strávili cestováním. Z pohodové jízdy se však u Brna stalo
zdlouhavé posouvání se v kolonách. Místo v 7 jsme tedy dojeli krátce po 9. Před
spaním jsme se tedy stihli jen vybalit a najíst.
2. den
Bylo mlhavé ráno a my jsme se vydali prozkoumat krásy Posázaví. Ze začátku jsme
přes hustou mlhu viděli sotva jen na krok. K odpoledni se však mlha rozplynula
úplně a my konečně spatřili podzimní krajinu kolem řeky Sázavy. Opadané listy
ze stromu, hučící voda a spousta malých srubů, to vše nám zkrášlovalo naši
cestu. Navštívili jsme také místní štolu, kterou jsme si s průvodcem mohli
projít. Dostali jsme přilby a baterky a vyrazili prozkoumat tmavou díru za
mřížemi. No bylo to děsuplné, samí pavouci, všude jen voda, úzké prostory a
netopýři, tentokráte nejen ti naši. Bohužel pánové horníci nepočítali s náporem
70 lidí, a tak někteří z nás museli čekat před štolou, kde nebylo dvakrát
nejtepleji. Ti, kteří už to měli za sebou, si na sluníčku pak užívali vlajek.
Vrátili jsme se až k večeru a čas zbývající do večerky jsme strávili u výroby
draků z odpadkových pytlů.
3. den
Dneska jsme se procházeli taktéž kolem řeky. Dnes to však byla Vltava, nejdelší
řeka na území České republiky. Počasí bylo ideální. Zima nebyla a sluníčko
příjemně svítilo. Místy foukal i vítr, takže jsme mohli vytáhnout své čerstvě
vyrobené draky a pořádně je provětrat. Lítali překrásně a zařídili nám spoustu
zábavy ve volných chvilkách. Odpoledne jsme navštívili bazén v Měříně, to
abychom ze sebe smyli pot a špínu, vždyť na akci budeme ještě další dva dny.
Byl to parádní odpočinek, vířivka, tobogán a bazén na plavání. Jediné, co tu
zde mnohým scházelo, byla sauna. Večer jsme odhalovali tajemství alchymisty
Kellyho, který se mimo jiné zabýval výzkumem elixíru mládí. Snažil se ho
vyrobit zrovna zde. Nabídka omládnutí byla neodolatelná, takže jsme se vydali
na dobrodružnou výpravu tmou. Sledovali jsme odrazky a skládali text, který nás
dovedl až k místnímu rybníku. Z něho jsme vytáhli pochybnou věc. Po rozbalení
jsme zjistili, že je to onen lektvar mládí. Uložili jsme ho tedy ke schopné
osobě a vydali se dřímat do tělocvičny. Vzkaz zněl jasně, tekutinu máme nalít
ráno do čaje a ona sama zapůsobí.
4. den
Řídili jsme se tedy podle pokynů, snad se nám nestane nic zlého. Po snídani
jsme se sbalili a vyklidili celou tělocvičnu. Stěhovali jsme se totiž do jiné.
Cestou jsme se stavili na zámku Konopiště, kde jsme si prohlédli daňky,
medvěda, místní zahrady a také čokoládovnu. Dále jsme si vyšlápli na horu
Blaník, přesněji ten velký. Zde jsme si od Krti vyslechli pověst o rytířích a
pár poznatků od místní obyvatelky, která šla kolem. Navrchu jsme se zastavili
ještě u rozhledny a kdo chtěl, ten si ji mohl vyšlápnout. Celé nám to zabralo
až do večera. Zbytek dne jsme hráli maso a později proběhlo vyhodnocení soutěže
v ohních a bodování za první 2 měsíce. Před spaním proběhla soutěž s názvem
„Máme rádi íčka!“. Jak už název napovídá, celá hra se točila kolem instruktorů.
Proběhlo několik kol, ve kterých jsme například skládali obrázek instruktora,
nebo jsme si tipovali, kdo vyhraje v páce – Hulk nebo Oskar? Vítězové celé
soutěže „Máme rádi íčka!“ si pak mohli zvolit odměnu od jednoho z instruktorů.
Ty byly rozmanité, od namočeného Mohyho, až po Zlatého Broňu.
5. den
Poslední den, zahájili jsme ho balením a úklidem. Času do konce akce jsme měli
asi 8 hodin. Tak akorát na to abychom dojeli domů a zastavili se na páru
místech. První byl Vodní dům. Byla to interaktivní výstava s tématikou vody.
Spousta pump, vodních kol a jiných blbůstek nás zabavila na pěknou řádku
minutek. Vevnitř jsme si mohli prohlédnout kam která řeka teče, „vyrobit“ si
svůj mrak anebo se projít trubkou, která zásobuje Prahu pitnou vodou. Druhá
výstava nesla název „Včelí svět“. Tam jsme si prohlédli, jak včelky žijí a
dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o nich. Například to, že jich je
v jednom úle kolem 50 tisíc. Času už bylo málo, tak jsme vysadili instruktory
na nádraží a vydali se bez nich na cestu domů.