Družinové akce 12. – 13. 10. 2019

Medvědi – Boj o Hrad

Jednoho dne se rozneslo, že v blízkém okolí stojí nezabraný a hlavně nestřežený hrad. Ihned jsme tedy sestavili dobývací četu plnou udatných bojovníků a vyrazili autobusem do Zubří. Zde jsme se seskupili s ostatními bojovníky a začali vykonávat různorodé zkoušky, které ověřily naši rytířskou schopnost. Házeli jsme kamenem, nabodávali jsme kopím kroužky od princezny, jezdili na koni a bránili pevnost. Za každou disciplínu jsme dostávali smrťáčky, jejich množství udává počet zabitých nepřátel v boji. Podle nich jsme se následně rozdělili do tří skupin: Páni z hradu, Rolníci a Šašci. Páni z hradu měli za úkol ubránit svou pevnost před Rolníky, kteří se chystali na převrat. Šašci zase pomáhali hradu a nosili pánům střelivo. Byl to lítý hodinový souboj, ve kterém létaly koule sem a tam. Převraty se stávaly často a mužstva se střídala, chvíli byla v hradu, chvíli na něj zase útočila. Mela to byla veliká, jak to tak ale už bývá, konec někdy nastat musel. Každý tým dostal za účast láhev moštu a na usmířenou jsme si sedli k ohni míru a upekli špekáčky. Hrad jsme zabrali, a tak jsme se mohli odbelhat dolů do Rožnova, odkud nám jel autobus domů. Poslední chvíle z akce jsme strávili hraním masa a pobíháním po dětském hřišti v Rožnově.

Netopýři – Zdolání Lysé hory

V sobotních ranních hodinách, konkrétně v 7 ráno jsme se sešli na našem vlakáči v konečném počtu 12 dětí, nakonec i ten Mara dorazil. A tak jsme se vydali v doprovodu 3 našich milovaných instruktorů (Oktan stále potřeboval vyležet breberky, kterého trápili nepříjemnými teplotami) směr Frýdlant nad Ostravicí. Ve Frenštátě k nám ještě přistoupila Anička. Okolo deváté jsme dorazili do Frýdlantu a odtud už pěšo až na nejvyšší kopec moravskoslezských Beskyd, na 1323 metrů vysokou Lysou horu. Rozcestník nám sdělil, že se máme vydat po modré a že nás na vrchol čeká krásných 11 km, krásná procházka přírodou již zabarvenou do podzimních barev pěkně v teplíčku a se sluníčkem v zádech (podstatě spíš nám svítilo celý den do očí, což ale autora netrápilo, jelikož si asi jako jediný vzal sluneční brýle, absenci tohoto artiklu pak Jindra „oplakala“). A podařilo se, i po cestě se nám nabízely krásné výhledy, ale ty nejhezčí na nás čekaly až na kopci samotném, na hoře, na vrcholu, na špičce (pravda ostrá není, spíš taková kulaťoučká) Beskyd. Pokochali jsme se a vzali útokem místní chatu (ano, zklamali nás, kyselici neměli, aspoň, že v gulášovce byla masa hromada) a neodradila nás ani dlouhatánská fronta. U rozcestníku jsme ještě spachtili společné foto a pak se vydali dolů, do Ostravice na vlak, který jsme tak tak stihli, ale povedlo se. Celkem jsme během našeho výletu našlapali 18 km, přibližně 1 km překonali svisle do kopce a podle jízdenek najeli 87 km vlakem.

Kamzíci – Heslo je Jugger

V sobotu ráno jsme se sešli na nádraží, naložili spacáky do auta a zjistili, že náš vlak má hned ze startu 15 minut zpoždění. Nakonec to bylo 20, ale do Brňova jsme zdárně dojeli. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a vyrazili směr Medůvka. První skupina si vybrala horší cestu vpravo a zmizela vzhůru. Druhá skupinka si s mapou, ale také nerozuměla nejlépe. Tříkilometrovou trasu jsme zvládli za dvě a půl hodinky, chvíli jsme šlapali vzhůru, pak zase dolů, křovím i přes soukromý pozemek, cesta se tak protáhla na 7 kilometrů. Na Medůvce jsme trénovali ohně, lozili, slaňovali a opékali, co se dalo. Poté jsme opět po dvou skupinách vyrazili na Mlynářku, jedna skupina to vzala přes kofolu u Šnajdrů, druhá malinovku v hospodě a okolo 17:30 jsme se sešli na Mlynářce. Po malém občerstvení jsme započali s vyrobou “pompy” a hned je museli vyzkoušet. Mezitím se zde objevili Lišky a proplétali se mezi Kamzičími souboji. Vyřádili jsme se a sesedli v klubovně, abychom si ukázali jak správně používat pompy a co je Jugger. Koukli jsme na pravidla, jak hrají Irové nebo třeba Němci a těšili se na zítřek, kdy konečně začnem. Navečer jsme si zahráli turnaj v Texas Holden Poker o vklad který se nápadně podobal bombónům, dali pár her, nějakou tu dávku cukru a ti odolnější navázali ve Vybuchujících koťatech. V neděli jsme rychle nasbírali dřevo na úterní ohně a vrhli se na Jugger v parku Kinských. Přežili všichni. A že nevíte co je to Jugger a pompa? Možná Vám to Kamzíci někdy předvedou. Upozornění pro slabší povahy a maminky – nehledejte si na internetu co je to Jugger a v žádném případě se nekoukejte na Jugger na youtube.

Lišky – V patách

V sobotu jsme se sešly na Mlynářce, ale tentokrát neobvykle v 7 hodin večer. Bylo nám řečeno, že pod naší klubovnou měl kdosi, kdysi laboratoř a nechal nám tady poblíž poklad. A protože práce nebylo zrovna nejméně, rozdělily jsme se na dva týmy. Jeden tým dostal do ruky tři předměty, s kterými nám měl značit cestu na Helštýn. Byla to mapa, svítící sprej a obálka. Druhý tým pro změnu dostal text psaný morseovkou. Z textu jsme se dozvěděly, že u soutoku tří potoků máme kopat mezi srostlým stromem. Po vyluštění zprávy se druhý tým vydal s infra baterkou po šipkách předchozí skupiny, aby došel na již zmíněný Helštýn. Zde nás čekal zbytek družiny s obálkami, které jsme hned otevřely. Zjistily jsme, že se máme vydat do Hlubočku. A tam nás čekaly naše íčka, od nichž jsme vyfásly lopaty a začaly kopat poklad. Když jsme úspěšně poklad vykopaly a otevřely, uvnitř nás čekala jakási hmota a ozdůbky. Zjistili jsme, že s hmotou budeme pracovat na následujících družinovkách. Po namáhavé práci jsme se posadily k ohni. Na to aby se někdo stal pravou liškou, potřebuje na ní být pasován a tak nové členy Kaču,Idu a Terku čekala pasovačka v podobě házení brambor s názvem své předchozí družiny do ohně. Pak už jsme si jen opékaly chleby, špekáčky, pily punč a taky zpívali. Protože za chvíli odbíjela půlnoc, pomalu jsme uklidily a odebraly se zpět na Mlynářku, kde nás čekali naši rodiče.

Vlčice – Podivuhodná cesta do krabství lorda Kraba

Naše pěší cesta začínala na Pustevnách. Tolik jsme obdivovaly úžasné výhledy, že nás překvapilo, když se před námi objevila socha Radegasta. Co nás udivilo ještě víc, že tam na nás čekala tajuplná postava v kápi a masce, která se nám představila jako Radegastův Posel. Měl pro nás zprávu přímo od Radegasta: “Pokud splníte všechny níže popsané úkoly, bude vás čekat v Krabství velká odměna!“ řekl nám hromovým hlasem Posel. Úkolů bylo pět a kdykoliv jsme některý splnily, dostaly jsme od Posla písmenka, ze kterých se nám postupně tvořila Radegastova zpráva – jaká odměna nás čeká. Čím více jsme se blížily k cíli naší cesty, tím větší kus zprávy jsme měly vyluštěný. Jakmile se před námi zjevila střecha Krabství, věděly jsme, že už nám zbývá jen poslední úkol – ohně. Protože jsme byly všechny odvážné a zručné, ohně jsme zapálily a ani nepodpálili Krabovi jeho Krabství. Tajenka se nám zjevila. Stálo tam, že pro nás v nedalekých stájích uchystal Radegast stádo svých nejlepších koní. Naty jako znalec místních poměrů, hned věděla kde tyto stáje najít. Jen jsme shodily batohy. A za chvíli už jsme viděly koně. Napřed jsme si je vyhřebelcovaly a potom jsme se konečně svezly. Po návratu do Krabství jsme vyráběly tašky s logem naší družiny. Pak jsme měly veselé divadelní představení. Nakonec už jen Láďova skvělá večeře a spát.
Ráno jsme musely vstávat brzo, protože z Krabství nejezdí moc autobusů a pešky se nám už nechtělo. Měly jsme ještě plány na další dobrodružství. Navíc jsme musely doručit překvapení pro Lucku – úžasný extra čokoládový dort. Potom jsme i s Luckou vyrazily na IQ výstavu do Brillovky. Výstava byla moc zajímavá. Pohrály jsme si i se poučily. Ještě chvilku jsme strávily v parku. A potom sbohem Rožnove a hurá domů.